Porozumění a prevence sebepoškozování u dětí: důležité rady pro rodiče a vychovatele

Těžko se dá zprostředkovat šok, který může zažít rodič nebo vychovatel, když zjistí, že jeho dítě či svěřenec nese stopy řezných ran, jizev či popálenin. Co tomu předcházelo? Proč to dělá? Dá se tomu zabránit?

Sebepoškozování u dětí

Sebepoškozování u dětí je velmi často příznakem nějakého problému. Pokud se vám podaří tento problém identifikovat a pracovat s ním, tendence ubližovat si můžete nakonec zcela porazit. Maximálně důležité je, abyste vyvinuli absolutní ochotu pomoci a řešit problém, na který se dítě pomocí tohoto krajně zoufalého nástroje snaží vědomě či nevědomě upozornit. 

V některých případech může ubližování si fungovat jako stimulant proti stresu a strachu, Tělo totiž vyplavuje látky, které přináší úlevu. Bohužel je tento postup návykový a může přetrvat do dospělosti.

Je také dobré vědět, že sebepoškozování u dětí nemusí být provázeno touhou po ztrátě života. Je to pouze krajní způsob, ke kterému dítě dospělo, protože nemá nebo nezná jiné způsoby řešení, či jsou pro něj nedosažitelné.

Příčiny sebepoškozování u dětí

Hlavním motorem pro toto chování jsou často vypjaté emoční situace. Smrt v rodině, toxické vztahy mezi rodiči, rozvod, upřednostňování sourozence. Může také jít o tlak společnosti, šikanu ve škole, neschopnost zvládat běžné situace, nebo výsledek postupného propadu do deprese. Proto také hledejte první příznaky deprese u dětí, které jsou například: ztráta zájmu o oblíbené věci, nedostatek energie, pokleslá nálada, přecitlivělost a pod tlakem silné emoční výkyvy.

Na to, jak rozpoznat psychické problémy u dětí, jsme se zaměřili v samostatném článku.

Duševní zdraví u dětí

Také proto je důležité vnímat duševní zdraví dětí a dospívajících, stejně jako u dospělých. Zcela mylná je představa, že dítě z toho vyroste, že to má zvládnout samo, že se na sebe snaží jen upozornit. Nemoralizujte, nekárejte, nevydírejte. Jediné, čeho tímto přístupem dosáhnete je, že se vám dítě pravděpodobně v budoucnu jen odcizí a pokud od něj naopak vy budete potřebovat pomoc a pochopení, ukáže vám důsledky vašeho přístupu. Musíte pochopit, že je to jeho poslední zoufalý způsob, jak vyslat signál o pomoc. 

Hlavní prevencí proti sebepoškozování je jednoduše dostatečné věnování pozornosti tomu, co děti opravdu chtějí a potřebují. Což je většinou upřímný zájem rodičů a zdravé domácí prostředí.

Co se týče vychovatelů a učitelů, je důležité říci, že by měli jednat v rámci svých kompetencí a řešit situaci se zákonným zástupcem dítěte. Nabídnout pomocnou ruku a například konzultace se školním psychologem.

Neváhejte proto a v případě, že zjistíte jakékoliv formy počínající deprese u dětí, společně se obraťte na odborníky. Vyškolení specialisté vám pomohou projít si situaci pod dozorem, nabídnout řešení a kvalifikovanou pomoc.