Syndrom vyhoření

 

Syndrom vyhoření je nejčastěji spojován se stresujícím zaměstnáním nebo pracovním přetížením. Určitě to může být častý spouštěč, ale zároveň nezapomínejme na další důvody syndromu vyhoření: Může to být i dlouhodobá péče o někoho těžce nemocného, ​​chronické napětí a hádky v rodině, velké finanční dluhy, trvající krize v partnerských vztazích a další.

Oheň je velmi příjemná věc - nabízí vám teplo, světlo a útulný pocit. Na druhou stranu, celý tento zázrak není zadarmo. Zpravidla je potřeba oheň trvale přiživovat, aby nezhasl. Potřebuje odněkud brát energii.

A totéž platí o lidech. Abychom mohli být aktivní a plní energie v zaměstnání i v rodinném životě, musíme dobře hospodařit s energií. Můžeme dávat a být produktivní pouze tehdy, když máme také kde brát pro sebe. Pokud je nerovnováha trvá příliš dlouho, začnou se věci kazit a pravděpodobně se objeví syndromy vyhoření.

Syndrom vyhoření je nejčastěji spojován se stresujícím zaměstnáním nebo pracovním přetížením. Určitě to může být častý spouštěč, ale zároveň nezapomínejme na další důvody syndromu vyhoření - může to být i dlouhodobá péče o někoho těžce nemocného, ​​chronické napětí a hádky v rodině, velké finanční dluhy, trvající krize v partnerských vztazích a další. To ukazuje, že na syndrom vyhoření nelze pohlížet pouze jako na nemoc manažerů, ale je třeba jej chápat jako nemoc, která může postihnout každého. Nedávná studie Gallup (CNBC, 14. srpna 2018) zahrnující téměř 7 500 zaměstnanců na plný úvazek zjistila, že 23 % respondentů uvedlo, že se v práci cítí vyhořelí velmi často nebo dokonce neustále, zatímco dalších 44 % uvedlo, že se někdy cítí vyhořelí. 

 

Samotný syndrom vyhoření je charakterizován širokou škálou příznaků — fyzických i psychických. Po fyzické stránce najdeme chronickou únavu, nespavost, nechutenství, zvýšenou nemocnost a další. Mezi duševní symptomy patří nesoustředěnost, zapomnětlivost, úzkost, nedostatek radosti a depresivní pocity. Profesionální a rodinné vztahy pak mohou být narušeny náladami, jako je nedostatek radosti, izolace, špatný výkon, špatná komunikace, zvýšená podrážděnost, apatie a další. Zkrátka vyhořelý má pocit, že je palivová nádrž prázdná a není kde brát...

 

Potíž je však v tom, že postižený často nerozumí tomu, co se děje. Nic viditelného ani zřejmého se nemuselo změnit. Přetěžování často trvá roky a náhlé komplikace je těžké pochopit. To vše ztěžuje zjištění, kde a jak hledat pomoc.

 

Cestu z této neutěšené situace je třeba zkoumat individuálně. Nejprve je důležité pochopit důvody, které tuto situaci způsobily. To se samozřejmě může do značné míry lišit, nicméně určité vlastnosti jsou vždy přítomny:

 

• Dotyčná situace trvá již delší dobu, tedy minimálně měsíce a většinou roky.
• Postižený není schopen zvládat nebo ovlivnit stresující faktory.
• I přes značné úsilí o změnu a zlepšení zůstává situace stejná nebo se dokonce zhoršuje.
• Objevují se klíčové příznaky fyzického a emocionálního vyčerpání, jako je apatie a nedostatek úspěchu.
• Postižený se dostává do začarovaného kruhu vedoucího k prohlubování syndromů vyhoření.
• Jakmile je syndrom vyhoření diagnostikován, mohou být přijata protiopatření a vhodná léčba. Za prvé, analýza aktuální psychosociální situace vedoucí k syndromu poskytuje základ pro nejnaléhavější kroky. Obvykle to spočívá ve vyvedení osoby z kauzální situace, kupř. čerpání nemocenské, změna pracovní polohy a ve velmi těžkých případech i hospitalizace. Později, až se pacient zotaví z nejhorší únavy a vyčerpání, může začít individuálně přizpůsobená terapie, někdy podpořená léky. Pacientovi se postupně vrací předchozí zdravý stav a pocit pohody.

 

Pokud se u vás objeví některý z výše popsaných příznaků, neváhejte a zkonzultujte váš problém s našimi odborníky. Rádi vám pomůžeme!

 

Autor: MUDr. Ondřej Masner, vedoucí lékař psychosomatické medicíny PSYMED